Vítězové eClubu zamířili do inkubátoru v Silicon Valley
Vojtěch Ciml, Pier Kurth a Tereza Horáková – tým easyWall, který vyhrál první kolo eClubu ČVUT, se se svým projektem podívali do podnikatelského inkubátoru Plug and Play v Silicon Valley. Jaký byl jejich pobyt, v čem je obohatil a jak změnil jejich pohled na USA?
Jste velmi různorodý tým, jak jste se potkali?
V. C.: S Pierem jsme se potkali už na gymnáziu, kde jsme se spolu podíleli na projektu internetové televize. Ten bohužel nepokračoval, ale my jsme si padli do noty a měli jsme odhodlání podnikat spolu dál. Hlavně nás spojovala myšlenka na to, vytvořit vlastní produkt. Pak jsem začal chodit do eClubu, který jsme zpočátku měli jen natáčet – nechtěli jsme ani soutěžit. Nakonec jsme to zkusili s easyWall, který Pier vymyslel na základě svých pracovních zkušeností z Německa. Pak už nám chyběl „jenom“ šikovný grafik. Potkali jsme Terku a její grafika nám k vítězství hodně pomohla.
P. K.: S Vojtou mě tenkrát seznámil náš společný kamarád. Já jsem totiž pro již výše zmíněný projekt internetové televize hledal programátora který by pracoval, jak to u start-upů bývá, rychle a bez výslužky.
Kdo rozhodl o tom, že se zúčastníte soutěže v eClubu?
V. C.: Já, ale projekt vymyslel Pier.
P. K.: A bylo to prakticky rozkazem. Jedno odpoledne sedíme v kavárně a Vojta mi jednodušše oznámil, že jdeme soutěžit.
Jaké byly první pocity, když jste se dozvěděli o vaší výhře?
V. C.: Byl to zvláštní pocit v tom, že jeden večer usínáte se zcela běžnými plány na prázdniny a další si najednou říkáte „jedu do Ameriky“. Bylo to hodně nevšední, ale zároveň mi bylo jasné, že to rozhodně nebude žádná odpočinková dovolená.
P. K.: Spadl mi obrovský kámen ze srdce! Já jsem si totiž strašně přál, abychom se tam dostali.
Jaké byly první dojmy z USA?
V. C. : Pominu-li přestupní zastávku v Atlantě a zaměřím-li se na probuzení v Silicon Valley, napadá mě jediné: dva fastfoody, dokonale upravený trávník a šestiproudá dálnice. Další dojmy přicházely až v průběhu pobytu. V Silicon Valley není moc rodilých Američanů, takže to byl spíš mix kultur než opravdová Amerika.
P. K.: Jsme v Silicon Valley, v mecce všech ajťáků... a není se kde připojit k internetu!
Je něco, co vás při pobytu v inkubátoru obohatilo a něco, co vás vyloženě zklamalo?
V. C.: V inkubátoru jsem zjistil, jak nesmírně důležité je ptát se lidí a komunikovat s nimi. V Americe pro to mají označení „networking“. Jeli jsme tam s tím, že tam naprogramujeme všechno, co potřebujeme, ale pak jsme zjistili, že na programovaní můžu sedět doma v županu a nemusím jezdit přes půlku světa. Zklamáním částečně bylo zázemí v PlugandPlay inkubátoru, zjistil jsem, že v Eropě máme leckdy mnohem lepší podmínky pro práci.
P. K.: Od toho programu Plug and Play Tech Centra, do kterého jsme byli zařazeni, jsme očekávali mnohem víc. I proto jsme se koneckonců rozhodli, že si půjdeme vlastní cestou, což se samozřejmě vedení inkubátoru příliš nelíbilo. V Silicon Valley se klidně můžete nechat vodit za ručičku, ale není nic nad to než sebrat odvahu a pustit se do té džungle na vlastní pěst.
Změnil se nějak váš pohled na Ameriku?
V. C.: Hodně. Pier s Terezou odlétali dřív, já jsem ještě tři týdny cestoval a zjistil jsem, že bych nechtěl žít v zemi, kde jste odkázáni na automobil. Jediné město, kde bych chtěl strávit delší dobu, bylo San Francisco. Ostatní místa je určitě také dobré vidět, aby měl člověk srovnání, ale není to domov. Připadalo mi, že okázalá americká pompéznost ubírá hodně z lidskosti a blízkosti. Prostě se mi stýskalo po našich lesích a malých políčkách.
P. K.: Na jednu stranu je vše, co vidíte v hollywoodských filmech nebo co slyšíte a čtete pravdou, ale dokud se tam doopravdy nepodíváte, bude vaše představa minimálně zkreslená. Nebyl jsem natolik šokován jako Vojta, ale pro Evropana je tamní život v mnoha ohledech naprosto odlišný. Zvyknete si, ale také se naučíte vážit si domova a toho, co tam máte.
Jaké máte plány do budoucna, budete se věnovat spíše podnikání, nebo je pro vás stálou prioritou studium?
V. C.: Školu bych rozhodně rád dodělal, to samozřejmě je priorita. Rád se tu potkávám s kolegy a rád dostávám informace o nových technologiích. Na druhou stranu, některé přednášky by mohly mít daleko zajímavější a interaktivnější formu. Co bude po škole, to je zatím otázka, ale pokud budu mít příležitost, raději budu pracovat na svých projektech. Zaměstnat bych se chtěl nechat teprve, až dojdou nápady.
P. K.: Teprve náš pobyt v Silicon Valley mě správně naučil hodnotit své cíle a klást si priority. Uvědomil jsem si, že studium je pro mě naprostou prioritou, kterou chci dotáhnout do zdárného konce. Což je společně s faktem, že se musím starat o své kompletní živobytí důvodem, proč jsem se rozhodl dát si od všech projektů pauzu. Což mnoho lidí překvapilo a nejspíš i šokovalo, ale to neznamená, že končím s podnikáním, které mě koneckonců živí.
Co byste doporučili studentům, kteří by se se svým nápadem chtěli prosadit na trhu? Máte nějaký recept na úspěch?
V. C.: Určitě je důležitý již zmíněný „networking“. Není dobrou cestou schovávat si své nápady v šuplíku. Myslím, že přednášek a soutěží je hodně a kdo chce, ten si svojí příležitost najde.
P. K.: Nebát se a prostě to zkusit. Nápady jsou zdarma a je velice pravděpodobné, že tutéž věc už někdy nekdo vymyslel anebo že na ní pravě teď někdo pracuje, ale je třeba na druhé straně zeměkoule a vůbec o sobě nevíte. To, na čem záleží, je provedení, které je často závislé na tom, jaký tvoříte tým a na tom, co máte v hlavě. Proto nemá ani smysl nějak okolo svého projektu tajnůstkařit, neboť ta tajná ingredience musíte být vy a to co máte uvnitř sobě.
Ing. Libuše Petržílková
Co je aplikace easyWall?
Její základní inovací je propojení on-line databází produktů s reálným prostředím. Využije ji každý, kdo navštěvuje zákazníky s objemnými katalogy. Sami autoři vidí její hlavní uplatnění v oblasti exteriérového a interiérového designu.
