Práce s mladými lidmi Sentu Čermákovou baví
Paní Senta Čermáková studovala v letech 1986–1991 Fakultu elektrotechnickou ČVUT v Praze, konkrétně obor Technická kybernetika. Což samo o sobě zní netradičně. Od roku 2002 pracuje pro společnost Hewlett-Packard, kde v současné době zastává pozici ředitelky globální komunikace pro technologické služby a vertikály.
Senta Čermáková je vdaná a má dvě děti. Jejím manželem je její bývalý spolužák, známý publicista Miloš Čermák. V letošním roce se Senta zapojila do programu mentoring na ČVUT a stala se mentorkou studentovi Fakulty informačních technologií Adamovi Bičiště.
Co byste řekla sama o sobě?
Řekla bych, že jsem optimistická, ambiciózní a vytrvalá. Mám také spoustu ne tak skvělých vlastností, ale s těmi se raději svěřovat nebudu.
Co vás vedlo k tomu, že jste si zvolila studium na technické univerzitě v oboru, který si dívky většinou nevybírají?
Jako holku mě ve škole nejvíc zajímala matematika a biologie. Takže jsem se při výběru vysoké školy rozhodovala mezi MatFyzem, počítači a pediatrií. Na dni otevřených dveří na Fakultě elektrotechnické jsem zjistila, že existuje obor biokybernetika, a bylo rozhodnuto.
Absolvovala jste ČVUT… Co bylo dál?
Hned po škole jsem se vrhla do managementu nově vznikající společnosti Digital Equipment. Začala jsem řídit jejich marketing a komunikace. Někdo by mohl říct, že jsem tak „zahodila“ to, co jsem pět let před tím „v potu tváře“ na ČVUT studovala, ale já si to nemyslím. Naopak tvrdím, že jsem si nemohla kariéru vybrat lépe. Pět let jsem se učila matematiku, fyziku, technické kreslení, programování, systémové řízení, elektronické obvody, elektrické pole, a v posledních dvou letech také anatomii a lékařské přístroje.
Analytické myšlení jsem ihned využila ve strategickém plánování, programováni a kreslení v project managementu, vědecký přístup mi výrazně pomohl v trpělivosti, v životním optimizmu a v touze neustále se osobně zdokonalovat a vzdělávat. Ale i kdybych některé získané znalosti nevyužila, tak bych jejich studium určitě nepovažovala za ztracený čas. Myslím si, že je pro život důležité studovat cokoliv, co vás donutí a naučí přemýšlet, a to ve věku, kdy mozek každého člověka pracuje na plné obrátky. Nechat ho ve dvaceti zahálet je zločin!
Vy rozhodně nezahálíte! Jak vypadá dnes váš typický pracovní den?
Jako ředitelka globální komunikace pro služby, telekomunikace, finanční segment, státní zprávu a výrobní sféru společnosti Hewlett-Packard Corporation řídím divizi tiskových mluvčích a manažerů pro vztahy s analytiky (např. IDC, Gartner, Forrester). Navrhuji komunikační strategie a komunikační kanály, řídím virtuální komunikační týmy pro strategická ohlášení, schvaluji tiskové zprávy a tisková prohlášení, komunikační kampaně, obsah ohlášení analytikům v rámci dohod o mlčenlivosti, řídím celosvětový summit pro analytiky. To je oficiální a asi hodně formální popis mé pracovní náplně. Jak vypadá můj typický den? Problém bude v tom, že nic jako „typický den“ neznám. Můj program vypadá jinak, když jsem na cestách a zahraničí, a jinak, když jsem doma. Můj pracovní den se může odehrát v pražské kanceláři, ale taky doma na home office. Ale jedna věc je pro můj pracovní den typická – moje „šéfová“ i většina kolegů či pracovních partnerů žije v Kalifornii, takže funguji ve svém časovém pásmu, ať jsem kdekoliv. Což znamená, že v Praze na otázku: „Kolik je hodin?“ odpovídám dvěma údaji: místní čas a čas minus devět hodin. Prakticky to znamená, že když je potřeba, mám někdy v noci den a ve dne noc.
Nyní působíte v projektu mentoring na ČVUT. Co hrálo roli při vašem rozhodování o účasti v letošním ročníku? Zafungovala „alma mater“?
Samozřejmě. Mé studium a moje vděčnost ČVUT za to, co mi do života dala, hrály klíčovou roli v rozhodnutí zapojit se do ČVUT mentoringu. Podstatné bylo také to, že mně samotné mentoring a couching zajistily hladkou a úspěšnou kariéru. A především – nebudu zastírat, že mě práce s mladými lidmi v mentoringovém programu baví. Jsou to inteligentní, schopní a ambiciózní lidé ve věku kolem dvaceti. A ve dvaceti je člověk ve svém prime timu, jak by se řeklo televizní hantýrkou. Jak jsem kdysi četla v rozhovoru s jedním byznysmenem: „Být chytrý ve dvaceti není žádné umění, to – s nadsázkou řečeno, pochopitelně – umí každý“. Chci tím říci asi tolik - mentoring je podobně jako třeba přednášky či vyučování na škole něčím, co obohacuje obě strany. Vy dáváte zkušenosti a vědomosti, ale od mladých lidí dostáváte inspiraci a energii.
Měla jste možnost „vyzkoušet“ mentoring již někdy dříve, ať už v roli mentorky nebo třeba i mentee?
Ano. Dělat mentorku je vlastně takový můj koníček. Začalo to před sedmi lety, kdy jsem sama oslovila generálního manažera HP pro Británii a Irsko, zda by se stal mým mentorem a na základě jeho zkušeností jsem dva roky po té otevřela tzv. Open Mentorship Program pro země mého tehdejšího regionu ISE, International Sales Europe (tj. 99 zemí od Ruska Jihoafrickou republiku). tomto roce mentoruji Adama a v rámci mezifiremniho programu Odyssey 2010 také dvě manažerky sídlící v Praze.
Z Vašich slov vyplývá, že mentoring na ČVUT je pro vás zatím příjemná zkušenost. Myslíte si, že budeme moci se Sentou Čermákovou počítat i v příštím roce?
Ano, velmi ráda na ČVUT mentoringu budu spolupracovat i nadále!
